Historie obce

Historie obce Vortová

Cesta za poznáním historie obce Vortová je poskládána pouze z kamínků nebo ústřižků historie jednotlivých panství, ke kterým v jednotlivých letech patřila, protože obec sama byla také pouze jednou z desítek položek na soupisech panství nebo na kupních smlouvách a nikdy žádného většího významu nenabyla. 

Nejstarší zprávy uvádějí: když husité v roce 1421 vypálili klášter v Podlažicích, jeden z mnichů uprchl do lesů, do hor na okraji panství a posléze tam založil osadu zvanou Ortova. 

Jiřík, syn Jakuba z Kroměšína spravoval mezi léty 1426 – 1433 rychmburské panství a dal stavět rybníky na horním toku Chrudimky. Právě z tohoto období může pocházet alespoň jeden rybník ve Vortové, protože v 15. století se uvádí ve Vortové již rychta a mlýn. 

Nejstarší známé datum je ze správy direktorského úřadu Chrastského, kde je uvedeno, že roku 1543 byl držitelem osady Vortová šlechtic Edelman Hus, rodák podlažický, který patřil k benekditskému klášteru. Za něho byla v osadě pouze stavení čp. 1 mlýn a čp. 2 rychta. 

Vortová tvořila s Chlumem samostatný chlumský statek, který ležel na rozhraní chrastského a rychmburského panství, což bylo také příčinou častého střídání majitelů. Roku 1558 dostal vsi Chlum a Vortovou Jindřich Střela z Rokyc. Roku 1596 koupil Václav Berka z Dubé a na Rychmburce od Jindřicha Střely z Rokyc vsi Chlum a Vortovou. Statek chrastecký byl r. 1601 připsán po manželovi Markétě Berkové z Lipy a Talmberka. Dle její poslední vůle byly uvedeny v dědictví dcery Trčkovy, a to Izabela a Johana roku 1648. Izabela Marie postoupila svůj díl sestře Johaně, vlastně švagru Janovi ze Švamberka. Po smrti manželů ze Švamberka roku 1650 obdržela obec Chlum a Vortovou Anna Eusebie ze Švamberka provdaná z Harrachu. Anna Eusebie z Harrachu prodala celý statek kardinálu Arnoštu Albrechtu z Harrachu. Od něho převzal celý velkostatek císař Ferdinand III. za 88.000 zlatých rynských k nadání nového královehradeckého biskupství. 

Dle výpisů z ruly královského úřadu berničního z r. 1654 bylo ve Vortové 5 selských usedlostí a 2 chalupníci. V Hamrech byli 4 sedláci  a 1 chalupník, ve Studnicích 15 sedláků a chalupník žádný, v Kameničkách 6 sedláků a chalupník žádný, v Kameničkách 6 sedláků a chalupník žádný, v Jeníkově 9 sedláků a chalupník žádný. Sedláci byli ve Vortové jmenovitě: Jiřík Rychtář, Václav Matějů, Bartoloměj Pekařů, Stanislav Žoudlík a Jan Vojta, chalupníci byli: Tomáš Novotný a Jan Janský. V témže roce bylo ve Vortové 11 potahů, 29 krav, 21 jalovic, 10 vepřů. 

V roce 1656 byla ve Vortové panská pila, panská hospoda čp. 3, mlýn čp. 1 a rychta čp. 2, na které byl rychtářem a nájemníkem Jan Hus, který pocházel z Podlažic. Když však se mu jeho jediný syn utopil v dolním rybníku, odtud jméno Utopenec, tak z této velké lítosti, ale i pro velkou robotu Vortovou opustil a odstěhoval se na Moravu. 

Obec Vortová byla ve své minulosti několikráte osídlena a znovu opuštěna, protože nájemníci gruntů vortovských, ale také chlumských se pro velkou robotu často stěhovali, nejčastěji na Moravu. 

Již v 16. století pracovala ve Vortové skelná huť, kterou lze nalézt na mapě J.A. Komenského z roku 1627. Její zakladatel není přesně znám. V roce 1732 vystavěl Josef Sewald, pán statku z Vejvanovic, ve Vortové skelnou huť, na které setrval až do roku 1762, kdy se odstěhoval do Rakous, odkud pocházeli jeho předkové. Po jeho odchodu skelná huť zanikla a z hutního zdiva bylo postaveno několik stavení, čímž se Vortová značně rozrostla. 

Od roku 1697 patřila Vortová duchovní správou pod faru v Krucemburku, která tam byla v tomto roce založena. Ještě před zřízením fary v Krucemburku vykonávali duchovní správu v obvodu Krucemburk kněží z Hlinska, Vojnova Městce a Studence. V roce 1787 byla Vortová odfařena od Krucemburku a přifařena ke Kameničkám, spolu se Lhotami, jenž byly odfařeny od Hlinska. V roce 2001 byla Vortová na žádost obyvatel přifařena do Hlinska. 

V osmdesátých letech 18. století přišel chlumský a košinovský dvůr do dražby, pozemky byly rozděleny mezi nájemníky a obec košinovská byla připsána pod vortovskou rychtu. 
V roce 1827 se obec Košinov oddělila od Vortové a osamostatnila se. Košinov měl 17 čísel popisných a Vortová 55 čp. Zároveň byl vortovský dolní mlýn, horní mlýn u Velkého černého dědičně odprodán chrasteckou vrchností za cenu 700 zlatých. 

V roce 1850 byla spojena osada Lhoty s Vortovou. Před tímto datem byl volen jeden starosta pro osadu Lhoty a druhý pro obec Vortovou. V roce 1896 byla postavena silnice Hlinsko – Vortová. 

V roce 1905 byl položen biskupem královehradeckým Dr. Josefem Doubravou základní kámen nové myslivny, jež byla po svém staviteli pojmenována „Myslivna Doubrava ve Vortové“. Stavební plán na tuto budovu zhotovil slovutný architekt Josef Fanta z Prahy (mimo jiné navrhl budovu hlavního nádraží v Praze). Stavbu řídil stavitel František Šťovíček z Chrasti. Za pouhý jeden rok byla myslivna dokončena. Tím biskup přispěl k povznesení obce a jejich obyvatel. 

V roce 1908 byl v obci zřízen obecní hřbitov, protože hřbitov v Kameničkách, kamž se dosud pochovávalo, již nevyhovoval. Stavební plán a rozpočet zhotovil stavitel František Fiala z Hlinska. Stavba byla skončena za léto a na podzim byl hřbitov vysvěcen farářem Františkem Teskem z Kameniček. Prvním pochovaným byl František Hladík z čp. 53, který zemřel na záškrt ve věku jeden a půl roku a byl pochován 23.9.1908. 

V roce 1920 byla v obci založena obecní knihovna, na kterou obec poskytla 250 Kč. 
Roku 1921 byl pořízen a 16. května odhalen pomník padlým v 1. světové válce za obnos 3.650 Kč, který hradila obec. 

15. srpna 1922 byl svěcen nový zvon, který věnovala skupina katolické mládeže ve Vortové místo dosavadního zvonu neposvěceného a ulitého ze železa, který provizorně pořídila obec za 400 Kč od firmy zRanska, jako náhradu za zabavený zvon v roce 1917. Nový zvon vyrobila fy. R.Manoušek a spol. Brno a byl svěcen a pokřtěn na jméno Sv. Václav. 

Ze dne 26. na 27. října 1930 vznikly následkem silného sněžení mokrého sněhu a vichřice v okolních lesích velké polomy, které ani staří pamětníci nikdy nepamatovali. K likvidaci polomového dřeva byla v Lánech vystavěna parní pila a ke snazšímu dopravování dřeva na pilu byla postavena od Herálce a z Kamenného vrchu úzkokolejná dráha s lokomotivou na benzinový pohon. Na tomto polomu pracovali mimo místních také dělníci ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. 

V roce 1931 rozhodlo obecní zastupitelstvo o stavbě Obecního domku, lidově zvaného „Chudobinec“ čp. 95. Domek byl postaven nákladem 5700 Kč. 

Roku 1934 se začala stavět silnice Vortová – Herálec, na kterou obec připlácela částku 32.420 Kčs. Následující rok byla stavba silnice dokončena, stavbu řídil ing. Potůček z Chrudimi. 

Dne 27.6.1948 byl slavnostně otevřen místní letní „Pavilon“. K tanci a poslechu hrála Kmochova hudba z Kolína. Slavnosti se zúčastnilo mnoho lidí včetně 7 hasičských sborů z okolí. Podnět ke stavbě „Pavilonu“ dal a největší zásluhu na stavbě měl Vilém Šmahel čp. 99, tehdejší předseda NV. V září roku 1949 se na „Paviloně“ oslavilo zavedení elektrického proudu do naší obce, tzn. „rozsvícená“. Dále se zde pořádaly různé taneční zábavy, kácení máje, dožínky, ale také se zde hrálo divadlo pořádané komunistickou stranou. 

V roce 1968 začal fotbalový klub na „Paviloně“ provozovat letní restauraci, která dostala název „Vitoň“, a pod tímto názvem vešla ve známost do širokého okolí. 

V roce 1981 z důvodu neobsazení místa hostinského restaurace zanikla. SSM zde potom pořádal ještě několik tanečních zábav, poslední kácení máje v roce 1985, a tím hlavně z důvodů špatného technického stavu objektu neslavně skončila slavná letní restaurace „Vitoň“ ve Vortové. 

V roce 1958 byl ave Vortové zřízen poštovní úřad a byl umístěn v domě čp. 40. 

V noci ze 7. na 8. listopadu 1982 se nad zdejšími lesy přehnal vítr o rychlosti 138 km/hod. Tento živel si vyžádal jenom na lesní správě Vortová 50.000 m3 polomového dřeva. 

Strašlivou noc zažila obec z 5. na 6.května 1987, kdy se přihnala strašlivá povodeň. Nad lesy v okolí Kamenného vrchu se odehrála průtrž mračen a v důsledku toho se několikanásobně zvýšila hladina vortovského potoka. Současný betonový most nestačil a voda tekla po silnici přes most. 

 Vortovská škola 

Zprávy uvádějí, že již v roce 1780 bylo ve Vortové školní učení, ale patrně jen krátce, protože v roce 1799 byla Vortová přiškolena do Hamrů pro velký nedostatek učitelů. Tehdy bylo v obci 43 dětí školou povinných, z toho 29 chlapců a 14 dívek. První učitel ve Vortové, jehož jméno paměti dochovaly, byl vysloužilý hulán Jan Potočný, který vyučoval kolem roku 1815. Roku 1823 byla do obce Vortová přiškolena osada Lhoty, která do této doby měla školní obec Kameničky. Do roku 1863 bylo učeno v nájmech v domcích místních občanů. V tomto roce bylo přikročeno ke stavbě školní budovy čp. 59. Stavbu školy provedl hlinecký stavitel František Fiala s chlumským tesařem Kubátem. 
    

Stavba byla provedena pouze ze dřeva a stála celkem 788 zlatých, 2.6.1890 byla započata přestavba stávající dřevěné budovy školy. Přestavbu vydražil stavitel František Fiala za 4.725 zl. Stavba školy byla skončena v září tohoto roku a zkolaudována 10.10.1890. Náklad stavby byl uhrazen 350% přirážkou ke všem přímým daním, které v tomto roce v obci platily. V roce 1902 byla na škole provedena nástavba o jedno patro a zřízena druhá třída. Náklad této nástavby se nepodařilo zjistit. 

 Řídící a učitelé zdejší školy 

Kolem roku 1815 – Jan Potočný, 1823 až 16.7.1825 Jan Kamaryt, 25.11.1825 až 10.5.1857 Jan Zbraslavský, 10.5.1857 až 5.6.1859 Enkrbert Ondráček, 5.6.1859 až 16.9.1873 opět Jan Zbraslavský, 16.9.1873 až 1.3.1875 Aleš Havlič, 1.3.1875 až 1.3.1884 Josef Bíško, 1.3.1884 až 1.9.1889 Josef Pilař, 1889 – 1905 František Křepelka, 1905 – 1909 František Valášek, 1909 – 1923 Josef Budínský, 1923 – 1932 Josef Kulička, 1932 – 1933 Bedřich Odvárka, 1933-1943 František Straňák, 1943 – 1966 Jan Lang, 1966 – 1976 Emilie Flídrová. 
   
 Počty žáků 

1860 – 56 žáků, 1874 – 74 žáků, 1875 – 71 žáků, 1876 – 74 žáků, 1877 – 72 žáků, 1878 – 82 žáků, 1879 – 77 žáků, 1880 – 76 žáků, 1881 – 74 žáků, 1882 – 73 žáků, 1883 – 72 žáků, 1884 – 75 žáků, 1885 – 104 žáků, 1886 – 91 žáků, 1887 – 78 žáků, 1888 – 97 žáků, 1889 – 98 žáků, 1906 – 91 žáků. V důsledku ztráty školní kroniky nejsou pozdější počty žáků zjistitelné, pro malý počet žáků byla škola v roce 1976 zrušena a počet žáků v tomto roce byl 42, z toho 1. až 4. třídu tvořilo 16 žáků. 
   
Kaple 

 

V roce 1837 obdržela obec od královehradeckého biskupa Karla Hanla zvon, který stál 200 zl., tento obnos zaplatil sám biskup. Zvon byl ulit v Jihlavě, zároveň se pro něj postavila zvonice ze dřeva. Zvon byl pokřtěn sv. Florián. Tento zvon byl zabaven rakouskou armádou za 1. světové války. V roce 1879 dal Josef Filippi, vortovský rolník a tehdejší starosta obce, podnět k vystavení kaple v naší obci a hned začal pracovat na přípravě stavby. V květnu 1881 byl položen základní kámen nové kaple. Stavbu řídil zednický mistr Fr. Němec z Fryšavy, který byl pod dohledem stavitele Veselského z Poličky. 
Když Fr. Němec smluvenou částku za stavbu 265 zl. vybral a utekl právě v době, kdy byla stavba napůl hotová, nezbylo starostovi Filippimu nic jiného, než se obrátit na lidumilné dobrodince o pomoc. Na jeho prosbu přispěl biskup královehradecký Josef Hais částkou 200 zl., její výsost kněžna Klotilda Amalie Thurn Taxis částkou 50 zl., Antonín Hrubý, nadlesní z Chrasti 1 zl. Tak byla stavba s pomocí těchto dobrodinců a zásluhou tehdejšího starosty dokončena v červenci 1882. Vysvěcení kaple provedl děkan Kameničovské farnosti pan Josef Pardus, který sloužil první mši svatou ve vortovské kapli dne 15. srpna 1882. Kaple je vystavěna v pseudorománském slohu a je zasvěcena na Nebevzetí panny Marie. Josef Pardus byl 24.8.1887 vyznamenán čestným konsistorním radstvím a čestným občanstvím obce Vortová u příležitosti diamantového jubilea kněžského. 

 Obživa zdejších obyvatel v minulosti 

Tradiční obživou místních obyvatel v minulosti bylo pěstování, zpracování a prodej lnu, tj. předení, tkalcování a plátenictví. Protože ve zdejším drsném klimatu se teplomilným plodinám nedařilo, pěstoval se tu po bramborách, které se tu pěstují od druhé poloviny 18. století, ovsu a žitu hlavně len. Len býval často jedinou plodinou, za kterou lidé tržívali hotové peníze. V roce 1885 bylo ve Vortové 6 samostatných závodů, obchodních a průmyslových. Dále zde byly 2 prodejny tabáku (trafiky) a 2 mlýny (1 mlýn s pilou). Takže Vortová oproti jiným obcím kvetla obchodem a průmyslem.

Na přelomu 19. a 20. století se ve Vortové vyráběl po domácku plyš a samet. Svého času byla v obci zavedena výroba vlasových sítěk a koberců pro hlinecké továrníky, zvláště značná výroba tohoto zboží byla v letech 1922 – 1928. V roce 1928 byla zvláště dobrá konjunktura ve výrobě koberců. V mnohých rodinách se pracovalo i v noci. Tehdy si bylo možno v průměrné rodině vydělat až 400 Kč týdně, což bylo v té době mnoho peněz.   

V letech 1920 – 1929 bylo obyvatelstvo ve výdělkových poměrech na nejvyšším stupni. V těchto letech provozovali živnosti ve výrobě koberců tito občané: Stanislav Žoudlík čp. 21, Alois Hejduk čp. 78, Vilém Šmahel čp. 82, Fr. Šupita čp. 80, Bohumil Fuksa čp. 77, Vincenc Bureš čp. 36, Václav Jehlička čp. 81, Fr. Jůn čp. 67, Jan Gregor čp. 29, Karel Šustr čp. 57 a Josef Novák čp. 20.

Avšak 24.10.1929 nastal krach na newyorské burze a tím začala světová hospodářská krize, která měla za následek útlum veškerého průmyslu a trvala až do roku 1934. V roce 1931 si zřídil pan Alois Hejduk vlastním nákladem autobusovou dopravu z naší obce do Hlinska, avšak pro nezájem občanů a nedostatek peněz této činnosti musel zanechat.  

Další zcela odlišnou obživou byla práce v okolních lesích. Touto těžkou prací se zabývali pouze muži. Ženy chodily do lesa zejména v létě na lesní trávu pro dobytek a spolu s dětmi na sběr lesních plodů, především na houby, které byly velice dobře placeny.

V obci byla též různá řemesla a živnosti, která byla nezbytná k životu lidí na vesnici, tj. švec, krejčí, kovář, kolář, truhlář, mlynář, kupci a hostinští. Např. v roce 1903 zde byli: kovář Josef Zdražil, krejčí Josef Hladík, truhlář Josef Navrátil, kupci Jan Šmahel a Františka Fuksová, hostinští Václav Fuksa a Jan Šmahel, mlynář Josef Šmahel.

Tato skladba živností přetrvávala až do roku 1948. Po tomto roce díky socializaci vesnice, kolektivizaci zemědělství a následnému stěhování obyvatel do měst tyto živnosti postupně zanikaly. Taková byla obživa zdejších obyvatel v minulosti. 

Rychtáři, předsedové a starostové

  • kolem r.1664 Jan Hus čp. 2
  • kolem r. 1785 Václav Pátek čp. 2
  • kolem r. 1836 Jan Machovec čp. 15
  • 1836 – 1850 Jan Zdražil čp. 15
  • 1850 – 1856 Josef Pytlík čp. 48
  • 1856 – 1859 Josef Sázavský čp. 4
  • 1859 – 1862 Josef Zdražil čp. 45
  • 1862 – 1867 Jan Šmahel čp. 1
  • 1867 – 1870 Josef Zdražil čp. 17
  • 1871 – 1883 Josef Filippi čp. 14
  • 1884 – 1887 Josef Zdražil čp. 17
  • 1887 – 1890 Jan Pražák čp. 22
  • 1890 – 1905 Josef Filippi čp 14
  • 1905 – 1909 Josef Šmahel čp. 1
  • 1909 – 1919 Josef Zdražil čp. 2
  • 1920 – 1924 Josef Svoboda čp. 40
  • 1924 – 1929 Emil Filippi čp. 14
  • 1929 – 1934 František Jirmásek čp. 13
  • 1934 – 1936 Josef Zdražil čp. 48
  • 1936 – 1945 Alois Hejduk čp. 78
  • 1945 – 1948 Vilém Šmahel čp. 99
  • 1948 – 1950 Josef Kozel čp. 53
  • 1950 – 1952 Antonín Hladík čp. 16
  • 1952 – 1954 Václav Svoboda čp. 35
  • 1954 – 1960 Miroslav Jůn čp. 7
  • 1960 – 1964 Karel Kohout čp. 91
  • 1964 – 1965 Václav Svoboda čp. 35
  • 1965 – 1990 Jaroslav Laštovica čp. 31
  • 1990 – 1998 Josef Hladík čp. 72
  • 1998 – 2002 Břetislav Sedlář čp.89
  • 2002 – 2008 Jaroslav Šmahel č. p. 44
  • 2008 – 2018 Ladislav Šmahel  Lhoty č. p. 8
  • 2018- Lukáš Pešek č.p. 49